Do ticha se ozvalo energické zaklepání - 45 let, 15 kilo navíc, prolétlo Žemličkovi hlavou a otevřel dveře své pracovny. Přestože se v odhadu vůbec nemýlil, byl zkraje mile překvapen ženiným vzhledem, neboť ona hmotnost navíc byla důmyslně rozložena po celém těle a tvář měla ta dáma také pěstěnou a ne zrovna ošklivou. Byla takový klasicky slovanský, ne-li přímo ruský typ. Ovšem prvotní sympatie rychle opadávaly s odhalováním jejich povahových rysů stanovených podle její řeči, chování, mimiky a zvlášť nepříjemného těkavého pohledu.

,,Dobrý den..., posaďte se..., tak copak vás ke mně přivádí...?" začínalo soukromé očko svoji práci s novou klientkou stále stejnou větou.

Žena se kysele pousmála: ,,No, můj manžel!"

,,Podezříváte ho snad z nevěry?

,,A..., ano!" prohrábla si dáma nervózně účes.

,,Jistě k tomu máte nějaké důvody, nebo i přímo důkazy... Můžete mi je, prosím, sdělit?

,,Důkazy žádné nemám..., ale podezření, to mám už skoro půl roku... Je to s ním k nevydržení. Jak bych vám to... Zčistajasna se úplně změnil...!"

,,Myslíte, chováním vůči vám, netečností, vaší ignorací...?" usnadňoval Žemlička ženě její řeč, přestože si byl jist, že je rozhodnuta mu říct vše.

,,Vůči mně? Tsss, vůči všem! Dřív to byl takový tichý, malý, nicotný úředníček..., a doma se stále jen zamlkle motal kolem svého velkého akvária. Tak to trvalo skoro dvacet let... A najednou proměna a pořádná!!! Můžu si zapálit?"

,,Jistěže." postavil před paní Koubkovou na stolek popelník, i když z toho moc velkou radost neměl. Nebo spíše, Žemličkovy astmatické plíce po pětapadesátce už byly zásadně proti.

,,Kde sem to přestala..., jo, proměna, vlastně celý vagón proměn kvůli nějaké té couře, myslím..." vybuchla Koubková a dlouze popotáhla z cigarety.

,,Například?"

,,Najednou je všude pořád samý vtip a žert, lépe se začal oblékat. Dokonce si občas i sám oblečení kupuje, což dřív nikdy nedělal. Po holení místo obyčejného Pitralonu, co mu do té doby úplně stačil, používá cosi z Anglie a začal se i vonět jak přihřátý a v podvečer někdy i večer bývá občas pryč..., vůbec netuším kde!" argumentovala příchozí.

,,I přes noc?"

,,Ne, to ještě nikdy," připustila žena, ,,ale čekám, že to brzy nastane. Ale nejvíc mě doma vytáčí ten jeho poťouchlý, až přiblblý úsměv, i když se mi dívá do očí. Určitě na ni pořád myslí!!!"

,,A vy máte nějaké konkrétní podezření, s kým by se váš manžel mohl scházet?" zamířil Žemlička k jádru problému.

,,Právě že nemám! Kdybych měla, tak bych jí už dávno vyškrábala oči!" rozvášnila se Koubková."

,,Takže byste byla ráda, kdybych se vám po domnělé milence vašeho muže, tak říkajíc, poohlédl?"

,,Jo, to bych byla.... A nebojte, já jim nic neudělám, jen se postarám, aby z mého bytu z holým zadkem odešel, stejně jako tenkrát přilez'!!!" v očích se jí zamihotaly hřejivé plamínky pomsty. ,,A vlastně jsem se ani nezeptala, kolik mě to tak bude stát?"

Detektiv Žemlička jí pověděl výši svých finančních požadavků, kterou alespoň symbolicky nadsadil za již nabyté antipatie vůči své klientce.

Žena protočila své bulvy v očních jamkách s razancí Hurvínka na konci příběhu, čímž dala najevo, že se s takovou sumou peněz bude jen velmi nerada loučit, ale její reakce by byla stejná, i kdyby si detektiv řekl jen o čtvrtinu. ,,No dobrá, hlavně ať už to mám všechno brzy z krku!" přikývla uštěpačně vnadná dáma a vytáhla z peněženky požadovanou zálohu.

Detektiv si ještě rychle poznamenal základní údaje o manželovi a podal ženě svou vizitku s číslem mobilu, ze kterého jí bude neprodleně informovat, jakmile něco zjistí.

,,Nejpozději se vám ozvu přesně za týden..."

----

Ta ženská nelhala, pomyslel si Žemlička brzy poté, co se pověsil kýženému manželovi Rudolfovi na paty. Opravdu vrhá ten muž úsměvy na všechny strany, je na všední den nápadně hezky oblečen a vykračuje si šarmantně po ulici jako po lázeňské kolonádě. Nikdy by nehádal, že ten štíhlý stříbrovlasý sympaťák a elegán patří zrovna k té napudrované lakotné nervóze, jak si ji pro sebe pojmenoval. V tento počáteční bod vyšetřování byl ale Žemlička ochoten uvěřit tomu, že Rudla je opravdu typ klasického záletníka, jakým se své ženě jeví.

Následujíci hodiny, ani dny však nevznesly do případu vůbec žádný posun ve vývoji. Jako by někdo Rudlovi manželčin záměr vystopovat původce jeho pozdně odpoledních, či večerních záletů vyzradil. Ano Rudla seděl jednou v divadle vedle viditelně mladší blondýnky a pak ji pozval na kávu, ale další den seděl v kině vedle úplně jiné, a tentoktát nedošlo ani na tu kávu. Při Žemličkově třetí kulturní akci, kdy vyslechl kvůli připadu značně proti své vůli celou Janáčkovu Její pastorkyňu, dospěl detektiv k závěru, že tudy cesta nevede. Sledovaný Rudla tam totiž tentokrát seděl v hledišti ve svém slušivém obleku vedle dvou mužů, s kterými prakticky nijak nekomunikoval a ti měli navíc vedle sebe své partnerky, jimž se o přestávkách plně věnovali. 

Šest dnů v háji a já nemám žádnou stopu, co já té babě zítra jenom povím?  - pomyslel si nezvykle zkroušený Žemlička a rozhodl se naprosto změnit strategii a zahodit obvyklé vyšetřovací postupy. Rudla mu byl hodně sympatický a Žemlička mu svým způsobem začal i fandit, jenže práce je práce a z něčeho se žít musí...

Sedmého dne vsadil detektiv vše na jednu kartu a pod záminkou uzavření životního pojištění se s Rudlou seznámil osobně a protože sympatie byly vzájemné, Rudla se rozhodl odložit návštěvu výtvarné galerie a oba ještě týž večer skončili v zapadlé, ale útulné hospůdce na opačném konci města. Bavili se tam dobře do pozdních nočních hodin, takže detektiv v tu chvíli úplně zapomněl na to slíbené hlášení již beztak netrpělivé žárlivé dámě. Ale všechno, nač by potřeboval značného úsilí při pátrání mu odkryl jeden přátelský rozhovor při Plzni a láhvi Becherovky...

------

Následující den si Žemlička ještě ani nestačil uspořádat pořadí úkonů v dalším pracovním dni, když se mu zase hned ráno v pracovně uvelebila v křesle paní Koubková ve značném stupni podráždění a ihned si zapálila cigaretu...

,,Říkal jste, že se mi do týdne ozvete, ale neozval, a tak jsem tady...!"

,,Promiňte, madam, ale řešení jiného, velmi neodkladného případu mi znemožnilo vás včas informovat..." omlouval se detektiv a rychle kombinoval, co by jí vlastně měl říct. I když věděl vše, co bylo třeba...

,,Dobrá, na hodině mi nesejde, tak co tedy víte?!" zavrčela ta madam.

,,Mohu vás s potěšením ubezpečit, že váš muž vám není ani v nejmenším nevěrný..."

,,No to jste mě teda opravdu uklidnil!!! Takovou odpověď bych se za pětistovku dozvěděla i od cikánky z karet. Ale ta vaše záloha byla poněkud větší! Nezdá se vám, že bych od vás za tolik peněz očekávala něco obsáhlejšího? A co to jeho chování..., jak mi to, laskavě, vysvětlíte?!" madam rudla do neuvěřitelné sytosti tónu.

,,Jak bych vám to co nejsrozumitelněji pověděl..., váš manžel zřejmě dospěl v onen čas svých podivných proměn k poznání, že na světě mu už příliš mnoho vitálních let nezbývá a začal se zkrátka radovat z obyčejných maličkostí, které den přináší, což předtím neuměl. Jeho biologické hodiny asi způsobily, že se na svět začal dívat jinýma očima, líbí se mu věci, které dřív ne, začalo ho zajímat umění v mnoha svých podobách, o které dřív nestál. Navštěvuje výstavy obrazů, chodí na opery (Zde vsadil Žemlička na domněnku, že dáma nemá o tento druh umění zájem, kdežto u činohry by ji mohlo mrzet, že muž chodí sám.) Možná si ve svém nitru nalezl také nějakou tu svou vlastní cestu k Bohu, co já vím..., ale nevěra z jeho strany, madam, na to sázím vlastní krk, v žádném případě nepřichází v úvahu! To za ta léta praxe prostě poznám. Vždyť převážná část mé práce se točí právě kolem mnohdy i dovedně maskovaných nevěr a já je přesto s přehledem odhaluji!" mlžil detektiv, aby znovu nabyl u dámy důvěry.

Tato slova na ni zapůsobila viditelně pozitivně. ,,Opravdu vám můžu věřit, že on žádnou frajli nemá a je z něj teď jenom takový cvaklý dětina..."

,,Nevím, jestli se váš muž dá zrovna přesně tak charakterizovat, ale nemusíte mít, milostivá, nejmenší obavy..." zlomil detektiv její podezření definitivně, alespoň pro následující hodiny, protože zvláště tenhle hlodavý červík se velmi často rád vrací.

,,No, jsem já to ale husa žárlivá, co...?" pousmála se dáma, ,,...a co jsem ještě dlužná?" přemohla se z radosti dáma k této otázce.

,,Ale nic..., anebo víte co, proplaťte mi ještě tady ten lístek na Janáčka, který jsem musel kvůli vaší zakázce absolvovat a věřte, docela jsem přitom i trpěl, a budeme si kvit!" předložil detektiv dámě lístek před oči.

Dáma se znovu usmála, zostřila zrak na nevelký papírový objekt a poté protočila své oči v Žemličkově kanceláři již podruhé, protože lístek na špičkové operní představení nebývá zrovna nejlevnější. ,,Poslyšte, nevyhazuje ten můj za to umění náhodou nějak moc peněz???" přesměrovala jinam svoje pochyby.

,,Ale, tak mu to pro tentokrát odpusťte, určitě to byla výjimečná investice..." chlácholil dámu Žemlička a už se v duchu začínal těšil na blízký okamžik, až se mu dotyčná vypakuje z pracovny.

------

Dáma odešla a Žemlička se ihned chopil svého mobilu.

,,Hele, Rudlo, teď ode mě odešla ta tvoje Maruna. Myslím, že se mi ji podařilo celkem dobře uklidnit, až na to, že ta tvá kultura se jí zdála být moc drahá, tak si na ni dej v tomto směru radši pozor. Můžeš čekat hloubkovou kontrolu! Je ale hrozný, že máš doma ženskou žárlivou a ještě k tomu i škrta.

,,No jo, já vím...," povzdechl si Rudla, ,,právě proto jsem jí o těch jednasedmdesáti miliónech, co jsem před časem vyhrál v loterii, radši ani nic neříkal!"

,,Máš recht...! Jo, málem bych zapomněl..., asi jsem ji taky přesvědčil o tom tvém vnitřním nalezení víry, jak jsi mi radil, tak abys o tom věděl..."

,,Hmm, díky!"

,,Tak nashle v pátek po sedmé U Kapra!" rozloučil se Žemlička se svým novým přítelem a s uspokojením ukončil hovor.

Napsáno do čtvrtého kola soutěže Medvěd versus...  Téma Proměny.  To  kolegyně si s ním poradila opět po svém, s neodmyslitelným nádechem těch pravých múz: www.hanka.mujblog.centrum.cz/clanky/Promeny-45487.aspx   Musím to v následujícím článku nějak ocenit...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zabava

Zpět na hlavní stranu blogu