Včera se mi přihodila docela komická věc, také jsem vám o ní večer hned napsal, jenže při ukládání článku se vloudila chybička a ten zmizel kdesi v nenávratnu. Takže znovu odzačátku...

Jdu si to v tom včerejším ranním mraze (-2O°C) ulicí i zachtělo se mi utřít si malý rampoušek pod nosem kapesníkem. Když jsem kladl kapesník k obličeji, podivně mi nahlas zarachotilo v levém rameni. V první vteřině mě napadlo, že se mi nějak zablokoval ramenní kloub, ale vůbec žádnou bolest jsem necítil. Co by to jen tedy mohlo být? Otočil jsem se a upřel zrak na rameno, udělal tentýž pohyb, jako prve a bylo mi to už jasné: zmrzla mi bunda , resp, její nejvrchnější podivně syntetická vrstva, která v mraze ztuhla natolik, že při ohybu vydávala tento rachotivý zvuk. Záhy jsem to zkusil i s druhou rukou, či rukávem a výsledek byl v podstatě tentýž, jen zvuk byl o něco slabší.

,No, tohle, když někdo uslyší', pomyslel jsem si, ,určitě si bude myslet, že mám tak nemožně vrzající klouby. Proto, když jsem někoho potkal, či s někým slůvko prohodil, bylo to bez jakéholiv gestikulace, či většího pohybu rukou. Zdáli to sice asi zase vypadlo, že jsem částečně ochrnutý, takže chtěje zamaskovat klam první, podařilo se mi vyvolati druhý. No, co se dá dělat...

Od včerejška té bundě říkám bunda-chrastilka. Nebo radši vrzalka?

Takhle to vypadá u nás...