Lara Flintová a Palmex Anderson kráčeli pralesem naprosto ohromeni jeho divokou tajemnou a nespoutanou krásou i celou plejádou nejrozmanitějších zvuků. Cesta byla namáhavá a pomalá, oba si občas museli pomoci mačetou a Palmex potají i silným rumem. Lara však byla ve skvělé fyzické kondici, proto se ani nedivila, že Anderson jejímu tempu nestačil, ani když v poledních hodinách začal pomalu pěnit.
,,Neslyšelas nic?" zeptal se zničehonic Palmex do všeho toho zpěvu ptactva, vřískotu opic a ostatní zvěře i šumění korun stromů gigantických rozměrů.
,,Jak to myslíš, tady v té změti zvuků, jestli jsem něco neslyšela?" otočila se na svého stejně starého společníka půvabná cestovatelka a vyznavačka dobrodružství Lara. ,,Vždyť tady nejde ani na chvíli nic neslyšet!"
,,No, myslím něco podezřelého, znepokojivého..."
,,Takový je svět džungle, to si zvykneš!" usmála se Flintová a s gustem přeťala další překážející lián
.
,,Ne, počkej! Vážně, nemáš pocit, jako by nás někdo sledoval..., plížil se za námi, víš?" trval si Palmex na svém.
,,Ty slyšíš plížení za námi?" odvážná Lara se začala docela bavit. ,,To se nediv, že já příliš plížení za námi nevnímám, když jsem pořád o kus před tebou! Jestli už nemůžeš, tak řekni, na čtvrt hodinky bychom mohli zastavit," pohlédla letmo na hodinky, ,,stmívat se začne až za třiapůl hodiny!"
,,Ne, nechci! Ty mi prostě zase nevěříš! Ostatně, jako vždycky, když jsme ve vypjaté situ...!" chtěl si postesknout Anderson, ale část jeho posledního vyřčeného slova se kamsi vytratila. Lara si toho všimla, otočila se proto za ním podruhé a ihned strnula úlekem. Palmex měl ke krku přiložené kopí nějakého pomalovaného domorodého válečníka a další dva muži s ještě barevnějšími symboly na tváři i po těle a s foukačkami v rukou kontrolovali situaci.
,,Ani se nehni! Počkej chvíli, jen co vytáhnu z batohu můj komunikátor, zkusím se s nimi nějak domluvit!"
,,Jchro!" zasípal Anderson opřený o strom pod tlakem špičky divochova kopí na Palmexův ohryzek. Chtěl však ze sebe vydat "jo" na znamení souhlasu.
Lara ze sebe rychle shodila batoh a v jedné z jeho bočních kapes nahmatala přístroj velikosti větší kalkulačky. Nejdokonalejší aktivní multitranslátor, jaký byl v roce 2031 na trhu. Měl v sobě obsaženu téměř veškerou slovní zásobu všech poznaných jazyků a nářečí světa, automatický identifikátor jazyků, frázový překladač a řečový výstup v podobě hlasu shodného zabarvení s člověkem jenž byl právě překládán. Zkrátka, šlágr sezóny pro cestu do neznáma! Nekupte to za necelých dva milióny eur po předloňské devalvaci měny.
Flintová stiskla tlačítko ON na překladači a v menu potvrdila položku Identifikace jazyka. Bylo nutné, aby divoši promluvili aspoň jednu delší větu, která by přístroji posloužila k analýze. Lara se proto pokusila vyprovokovat je k tomu mírně obscénní pantomimou, ale příliš nepochodila. Ale v korunách stromů nad hlavami všech se právě přesouvalo větší množství opic, což jednoho z válečníků přimělo k jakési verbální reakci. Jen dokončil svoji poznámku týkající se opičímu stádu, na překladači problikla zelená mikrodioda a na displeji se objevil nápis "Probíhá analýza", který vzápětí vystřídal "Jazyk Mbu-ju (objeven a dešifrován v roce 2022)".
,,Tak, teď už by nám to mohlo pomoct!" usoudila Lara, přepnula ten zázrak techniky do režimu oboustranného překladu a nastavila hlasitost na maximum.
- My nejsme nepřátelé! Pokládáte nás přesto za vaše zajatce? -
Divochy krátce zarazila jejich mateřština vycházející z černé krabičky, kterou Lara držela křečovitě v dlaních, ale zakrátko se jeden z nich, ten úplně nejvyzdobenější, rozhovořil a překladač překládal...
- Zajatec? Ne, žena, ty stát se bledá družka náš náčelník! A ty, muž, stát se chutný pokrm k zítřejší oslava! -
,,Lidojedi! To jsou ale vyhlídky!" křikl na Laru Anderson, aniž si uvědomil, že jeho věta bude také přeložena do jazyka kmene Mbu-ju.
- Ano, veliké štěstí, že vás najít tak brzy! - pravil druhý divoch spokojeně.
,,Myslíš, že máme nějakou šanci teď utéct?" zvolala Lara na Palmexe neuvědomiv si v roztržitosti totéž, co Palmex.
- Ne, nemít! - odpověděl tentokrát muž s kopím a válečníci s foukačkami přiložili své tiché zbraně bleskurychle k ústům. Fffs, fffs.
- Pálit, pálit - přeložil syčivé zvuky zbraní komunikátor. I tento model měl ještě pár nedostatků...
Do paží Lary a Palmexe se zabořily malinkaté šipky napuštěné tentokrát nikoli smrtícím, ale pouze paralyzujícím jedem.
--------
Palmex přišel k světu jako první. Jednak proto, že byl větší a těžší než Lara a také alkohol v jeho krvi divošský utrejch nepatrně neutralizoval. Byl přivázán ke kůlu jako Lara, s tím rozdílem, že on stál na rozpáleném slunci, zato Lara byla přivázána ve stínu a vsedě.
,Asi, aby měla větší pohodlí jako potencionální družka...', napadlo Palmexe a trochu Laře zazáviděl, že jeho společnice má přece jen větší naději na záchranu, než on, podvolí-li se. Pár minut takhle strávil litováním sama sebe.
,,Sakra!"
,,Jsi to ty?" zareagovala konečně Lara na jeden z jeho emočních výlevů, majíc ještě stále ztuhlé svaly očí.
,,Jo, kdo jiný asi tady tak může klít po našem? Leda tak ještě ten elektronický kecka...! Promiň, jsem z toho v šoku!" omlouval se vzápětí Anderson.
,,No, jsme v pěkný rejži! Záchranný plán by po ruce zřejmě nebyl, že?" šla rovnou k věci Flintová.
,,To je beznadějný, z tohodle se tedy nevyhrabem... I když ty určitou šanci máš, když se ti bude náčelník jen trochu zamlouvat..." neodpustil si Palmex naznačit, že on je, narozdíl od ní, už v podstatě uvařený, požitý i strávený...
,,To bych se teda moc divila, kdyby náčelník byl větší fešák, než ti, co nás sem přivlekli. Ti byli šílení, ale aspoň mladí, na mně určitě čeká šílený stařec!" zatipovala si Lara. ,,To se radši napíchnu na první kopí, co uvidím..."
,,Hele, někdo za námi jde! Ale není to nikdo z těch tří!" upozornil Palmex.
A opravdu, rychle si to k nim mířil o něco vyšší divoch, než ti předtím, v pravé ruce svíral primitivní nůž a v druhé jeden z jejich batohů. Rozhlédl se, jestli ho nikdo z osady nepozoruje a počal přeřezávat nožem provaz a uvolňovat tím Laře ruky, poté i Palmexovi. Jeho výraz ve tváři byl vlídný a přívětivý, jako by snad přišel sám spasitel jejich životů. Zachránce! Srozumitelnými gesty naznačil, aby ho oba následovali z kraje osady zpátky do hloubi pralesa. To je utvrdilo v doměnce, že neznámý, i když neznali důvod, jim přišel opravdu napomoc, ani je celou cestu nenapadlo se mu nějak vzepřít.
Jakmile opustili kraj osady, všichni zrychlili a běželi v čele s osvoboditelem, co jim síly stačily. Po čtvrthodince úprku se zničehonic před nimi objevila řeka. Jaké překvapení bylo, když uviděli, že neznámý má u břehu připravený člun...
Když pluli už dostatečně dlouho, a bylo zřejmé, že nikdo z válečníků je nepronásleduje, oba mučedníci se uklidnili a Laru napadlo prohledat obsah zachráněného batohu. Co v něm vlastně zbylo? Šaty, šaty a zase šaty, nezůstalo tam žádné jídlo, ale byl tu vhozený i velkolepý překladač! Touha obou dozvědět se co nejvíc o svém zachránci byla nesmírná, proto Lara spustila přístroj a rovnou navolila jazyk Mbu-ju. Krajinu už dávno ozařoval zářivě stříbrný měsíc.
- Jsme vám strašně vděčni, že jste nám zachránil život - začala Lara pateticky.
- Být to pocta - odvětil neznámý nepřestávaje přitom veslovat.
- Rádi bychom věděli, kdo vlastně jste a proč jste nám pomohl? -
- Já být kanibalista! - pronesl neznámý hrdě do nočního ticha.
- Fuj, taky kanibááál?! - rázem se hroutily Palmexovy sny o záchraně. I Laru přepadla úzkost.
- Já nebýt strašný prašivý lidojed, já být dobrý kanibalista! - uklidňoval je oba muž s vesly.
- Lidojed, kanibal, kanibalista..., nechápu, jaký je v tom rozdíl? zakňučel znechuceně Anderson.
- Kanibal jíst každý člověk! Ale kanibalista ničit kanibal! Chránit ostatní člověk před ním. -
- Ach tak, vy je sice zabijete, ale potom je nejíte, viďte? - chtěla si to lépe ujasnit Lara.
- Někdy muset..., někdy muset jíst kanibal..., někdy muset, pravda, jíst i obyčejný člověk. - doznával pomalu kanibalista.
- To jsem z toho tedy tumpachový! Nechápu to! - rozčiloval se Palmex.
- Kdo vy být? Nechápat! Tumpacho...- nerozumněl divoch.
- Toho si nevšímejte. Vysvětlete mi, proč jste byl zrovna dnes v té vesnici? -
- Já tam muset být, já tam muset vařit! Zítra pro celý osada i náčelník! -
???, ??? Flintová i Anderson zkoprněli údivem.
- Vy nerozumnět moje slova? -
Oba zavrtěli hlavou do noci, jak nejvíc to šlo.
- Já infiltrovaný kanibalista mezi lidožravý kmen Mbu-ju. Mít dlouhý tajný výcvik, chápat? Ilegalita, podzemí, odboj... - čepýřil se antilidojedskou ideologií formovaný radikální extrémista. - Osada lidojed nejlíp zničit, když uvařit pro všichni najednou otrávený jídlo. Proto muset získat nejdřív důvěra. Dlouho nosit dřevo, dávat dřevo pod kotel, svlékat šaty z potravina, hrabat kost a jiný, než náčelník dovolí kuchat, kuchař být. Nejdřív pro kmet, pak žena, dítě, bojovník a nakonec i náčelník dát sobě říct nášup! -
- Týjo, z toho budu brzy psycho! - hvízdl Palmex do kraje.
- Co být "týjo"? - zeptal se ještě ten muž.
- To je údiv. A na to, co je to psycho se nezeptáš?
- Ne, to já už vidět před dvacet roky v Buenos Aires v multikino...! Tak, tady já vás vysadit a vy dojít za den a půl do vaše civilizace. A já muset točit, plout proti vlna a ráno zas vařit... -
- Ale pořád nerozumím jedné věci, řekni mi, proč zachránils právě nás dva a jiné, i když pro dobro vyšší věci, jsi schopen uvařit a sníst?! -
- Fakt to chtít vědět? -
- Ano!!! - vykřikli oba spontánně.
- Vy být podoba na můj spolužák ze škola a vy zas na má moc dobrá paní třídní učitel...! -
Ale ta jména se mi stejně povedla nejvíc! 